Usedám večer do našeho modrého křesla, je těsně po Vánocích a otevírám knihu, kterou jsem dostala od svého manžela. Zaujal mě příběh první kapitoly. Muž své ženě kupuje kytici květů – z lásky, pro potěšení v náročném období a postaví ji jednoduše na stůl. Ona, typická žena, zaměstnaná každodenním „trojbojem“ práce – děti – domácnost si jí celé odpoledne nevšimne. Smutné. Přesto mně tolik známé.

Baví a vlastně mé srdce těší představa Ježíše, který to dělá v našem životě velmi podobně – jako dobrý přítel nám každý den s láskou pokládá kytici květů na stůl. Abychom zavnímali krásu, zlomili kulturu shonu, vydechli nebo se naopak nadechli, upokojili se. Navzdory okolnostem nebo třeba i celému světu, je tu tolik dobrého, o co se s námi Bůh touží podělit.

Proto otevíráme Dobré zprávy. Chceme v nich občasně sdílet myšlenky od různých autorů – ne/obyčejných lidí. Kéž jsou vaší kyticí květů – kyticí povzbuzení, inspirace, krásného „bytí jentak“, kéž nás vedou k vděčnosti. Vždycky je za co.