Před několika lety mě zaujal jeden experiment. Můžete si ho vyzkoušet také: Vezměte čistý bílý papír a udělejte na něj tužkou malinkou černou tečku. Potom ho ukažte někomu ve svém okolí a zeptejte se: „Co vidíš?“ Většina dotázaných prý odpoví „černou tečku“. Otestovala jsem to na několika lidech a můžu tento závěr potvrdit.

 Otázka zní: Proč většina lidí neodpoví, že vidí bílý papír? Nebo aspoň černou tečku na bílém papíře? Jsme totiž zvyklí vnímat to dobré jako samozřejmost a vidět spíš negativa, to černé, i když jsou to často jen maličkosti ve srovnání s tím, kolik dobrého nás obklopuje. 

Donutilo mě to tehdy k zamyšlení a změně pohledu. Od té doby se záměrně snažím zaměřovat se na to dobré v mém životě, hledat kolem všech černých teček bílé pozadí. Někdy se mi to daří víc, jindy míň. Ale někdy to už dělám automaticky.

Zrovna nedávno jsem spolu s dětmi vyráběla pastelkovník z ruliček od toaletního papíru. Oblepovali jsme jednotlivé ruličky barevnými papíry a pěkně je nazdobili. Stálo nás to asi hodinu času a měla jsem tehdy radost, že jsme po dlouhé době vytvořili něco společně. Asi po měsící ale pastelkovník objevila nejmladší dcerka a celý ho roztrhala. Pokoušela se o to už předtím několikrát, pravidelně z něho vysypávala pastelky a já jsem je několikrát za den znova třídila podle barev. A teď se jí podařilo dokonat dílo zkázy. 🙂

Mohla jsem se v té chvíli začít vztekat nad zmařenou prací, nad tím, že musím uklízet roztrhané papíry a poházené ozdoby. Ale namísto toho jsem vnímala velkou vděčnost. Vděčnost za to, že:

• máme zdravé dítě, které je zvídavé, objevuje svět a zkoumá následky svého počínání
• pastelkovník vyráběný doslova na koleni přinesl radost ze společného tvoření a vydržel sloužit déle než měsíc, i když byl hodně používaný a dávala jsem mu týden, maximálně dva 🙂
• už nebudu muset několikrát denně sbírat pastelky a třídit je podle barev 🙂

Bílá plocha s malou černou tečkou. Zkuste to také. V jakékoli situaci. Vděčnosti není nikdy dost.